Devalvace slov

Slovo souložit kdysi znamenalo doslova „sdílet lože“. Ve staré literatuře najdeme věty typu „Bratr souložil se svou sestrou.“. Slova se časem mění, jejich význam se posouvá, vzniká nový, zaniká starý a podobně. Je to normální. I přes to mi přijde škoda, že pár slov ztratilo po dobu několika let svůj význam.

Podívejte se třeba na fejsbůk. Ten měří vaši „zkušenost“ s ním mimo jiné i podle počtu „přátel“.
Jsou to ale opravdu přátelé? Leckterý uživatel či uživatelka má 100, 200 i 300 přátel. Najdou se tací, kteří mají přes tisíc přátel, u celebrit a politiků jdou čísla ještě výš.
Kdo z nás má ale opravdu 100 přátel? Nikdo. To není možné.

Pro mě slovo „přítel“ vždy znamenalo označení pro někoho, s kým se nejen bavím, ale rozumím si s ním, řeknu mu leccos důvěrnějšího a zajdu za ním pro radu.
Tohle fejsbůk ignoruje. Všichni jsou přátelé. Přítel je vaše sestra, váš bývalý spolužák, třídní učitelka i Zdeněk Škromach.

Přátel máme v životě pár. Obvykle jsou na celý život, jentak se jich nezbavíme a ani nechceme. Jsou jistou alternativou rodiny. To, co označuje fejsbůk, osobně nazývám „známými“ (v případě Zdeňka Škromacha ani to ne). Proč se překladatelé vrhli k tak radikálnímu kroku? Nemají snad cit pro češtinu? Já zase nemám cit pro nuance v rozdílech slov anglických, takže nevím, jestli je ekvivalentem slova friends (z originálního fejsbůku) přesně přátelé, nebo spíše známí. Situace bude asi podobná, jako v češtině.

Plurál přátelé si ještě drží svůj význam, pro skupinu lidí, se kterými se bavíme (trochu víc, než se známými). Avšak slova přítel a přítelkyně svůj bohužel těžko nahraditelný význam ztratily.
Když řeknu „byl jsem někde s přítelem“, tak se na mě sesype hromada vyděšených očí.
„Hele, von je buzík!“
„Ale houby s octem,“ odvětil bych. Přítel je přeci ten člověk, kterému velice důvěřuji, on mně. A zdaleka v tom nemusí být nic víc, nebo spíše nic méně, než hluboké přátelství.

Bude to znít pedantsky, ale já dělím lidi na „od vidění“, známé, kamarády a přátele. S těmi „od vidění“ se maximálně pozdravím, se známými prohodím pár vět. S kamarády někam zajdu, pokecám, pobavím se. No a s přáteli… s těmi se už zabřednu do hlubokých a vážných rozhovorů. To jsou ti, jimž lze důvěřovat.

Nemám sice život takto nalinkovaný, skutečnost se totiž neřídí tabulkami – je trochu vrtošivá a jen by to rozharašila. Starý význam slova „přítel“ a „přítelkyně“ mi však chybí. Lidi za vším vidí sprosťárny… a tím směrem se ubírají snad všechna slova (slovo „šukat“ taky v minulosti znamenalo úplně něco jiného než dnes… i když vnější podobnost by tu byla).

Kam to půjde dál? Co se stane se slovy jako láska, nahradí slovo sex? Kdoví. Já se snažím si význam slov přítel a přítelkyně udržet. Ale holt, někdy to nejde a přijde na řadu podřadnější kamarád a nedůstojný známý.