Dějiny vždy patřily nepřizpůsobivým

Zaujal mě v posledních měsících výraz „nepřizpůsobiví“. Je poměrně starý, ale ve víru nedávných událostí z něho opět média i politici setřeli prach. V dnešní době je to politicky korektní a trochu rebelské označení pro Romy. Hodí se všem. Všichni vědí, o kom se mluví, ale je to téměř nežalovatelné. Připomíná mi to trochu praxi za první republiky. Vytvářely se právně nenapadnutelné výrazy a hesla, která využívaly všechny strany, ale hojně hlavně extremisté (Ľuďáci, Gajdovci apod.).

Hrdinové a špína
Co mě ale víc zaráží, že donedávna byli právě „nepřizpůsobiví“ hrdiny. Však jak jinak lze pojmenovat ty, kteří se nechtěli ohnout pod normalizací a nechtěli se přizpůsobit režimu? Disidenti byli nepřizpůsobiví. A ano, jsou to ti, kterým dnes řada lid nemůže přijít na jméno. Třeba Havel…
Stejně takoví Tři králové a další čeští odbojáři, kteří se nechtěli přizpůsobit „německému řádu“. Stejně tak se nechtěli obrozenci přizpůsobit útlaku z Vídně, obdobně husité nechtěli podlehnout nespravedlnostem, která páchala katolická církev. Historie hrdinství je plná nepřizpůsobivých. Od Spartaka, přes Havlíčka po tibetské mnichy, kteří se upalují na protest proti čínské nadvládě. Však i T. G. Masaryk byl jedním z těch, kteří se nechtěli v jistém smyslu přizpůsobit. Třeba jen xenofobnímu myšlení za Hilsneriády, které prostupovalo celou společnost.

Najednou má toto označení pro ty, kteří se nebáli vzdorovat zlu, negativní význam. Nevím, zda je to jen vlivem falešnosti politické korektnosti, nebo něčím jiným. Jisté je, že ten, kdo se teď nechce přizpůsobit je jasně definován. Rom, nepracuje, krade, bere dávky (což se v tomto případě prý rovná okrádání státu).

Dvojí metr
Často přitom právě lidé, kteří užívají tohoto výrazu, oslavují lidi, kteří se postavili státu, byrokracii a moci. A sami přitom chtějí, aby jiní se stejnému státu, stejné byrokracii a stejné moci podvolili – aby se přizpůsobili. Jako když malé děcko ve školce štve, že je potrestáno za „průšvih“, ale komplic trestu unikl. Kolik je přitom takových lidí, kteří se všemožně snaží si „přilepšit“ – okrást stát. Kolik je takových varnsdorfských kohoutů, kteří na ostatní ukazují prstem a sami okradli nás všechny o statisíce, ne-li miliony korun.

Kouzlo nechtěného.
Přesto mě na tomto označení fascinuje ještě jedna věc, která přesahuje myšlení všech průměrných neonazi a rasistických skupinek. Skupina lidí, kterou tento výraz zahrnuje je úžasně přesně vymezená. Výraz totiž vyčleňuje „slušné cikány“ a zároveň zahrnuje „nepřizpůsobivé bílé“. Protože obě skupiny lidí existují a málokterý další výraz je dokáže tak perfektně rozdělit. Ale ne vždy to takhle mluvčí myslí.

Hlavně aby se to už řešilo
Nakonec je ale třeba říci, že je jedno, jak se problematickým lidem (ať už jakéhokoliv původu) bude říkat. Je tu dlouhotrvající problém, který každým dnem narůstá, stejně jako rozhořčenost lidí. A rozhořčenost je zde příliš silný eufemismus. Ať si vlastně politici říkají, co chtějí, hlavně, aby se začalo něco dít k lepšímu… jinak to skončí špatně.