„Prosíme cestující, aby k odchodu z nástupiště užívali výhradně podchod.“, něco podobného ozývá z amplionů na většině českých nádraží. Naše ošklivé město nevyjímaje. Někdy tato rada může být téměř životu nebezpečná.
Přes dva roky jezdím do Prahy, minimálně jednou týdně. Od dob začátku mých vysokoškolských studií téměř denně, někdy i o víkendy. Nádraží máme poměrně hezké, velké, i když kvůli němu tehdy za komunismu zbourali plno historických budov a zprznili náměstí.
Cesta do nádražní haly mi z domova trvá asi dvacet minut. Je to velká oklika a existuje alternativa. Jít „zadem“ přes parkoviště. Cesta se pak zkrátí téměř dvounásobně a rychlým krokem si to na nástupiště z domu doštrůdluju za 10 minut. Vynikající, pokud člověk spěchá.
Má to jednu vadu – v cestě běžnému cestujícímu stojí koleje. Hned dvě. U nich se tyčí prastará zrezlá značka zakazující jejich přechod. Nikdo si s tím nedělá hlavu, na obě strany vidíte alespoň kilometr a snad ani francouzský TGV by nebyl hrozbou.
Tuhle jsem tam šel a vyfásnul roztomilých 100 kč pokuty (nejnižší sazba, nejvyšší je údajně tisíc korun). Přešel jsem dvě naprosto přehledné koleje a policajti v civilu, hrajíc starší manželský pár střední vrstvy, si mě už chytli. Byl jsem zpraven o tom, že nemám přecházet koleje, protože na nich za rok umře zbytečně moc lidí. I když policista se tvářil, že je pro něj pokutování přechodu kolejí velká pruda, pokutičku mi navalil. Dodal, že přecházet bych mohl, pokud bych byl vyškolen jakýmsi osvědčením ČD Op 16. Myslím si, že by nebylo marné takové osvědčení mít. (Podle internetu by se mělo jmenovat Předpis o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci).
A tak jsem jel dnes opět do Prahy. Spěchal jsem, proto jsem ušetřil deset minut cestou „zadem“. Tentokráte jsem chtěl vyzkoušet, o kolik by se prodloužila má cesta, užil-li bych pravý podchod. Tak bych dodržel zákon a připadal si jako spořádaný ovčan.
Cesta zadem má totiž vlastní alternativu. A to takovou, že užijete samostatný podchod, kterým se dostanete na konec čtvrtého nástupiště. Pak stačí přejít na jeho začátek a dostanete se do hlavního podchodu pojícího všechna nástupiště s halou (jak je to třeba na pražském Hlavním nádraží).
Ušetřený čas jsem nezměřil.
Když jsem slezl schody do podchodu, objevil jsem se v značně zapáchajícím a především hodně tmavém prostoru. Zde zřejmě moji vrstevníci tráví spousty volného času chlastáním, močením a sprejováním. Nikdy mě tato zábava moc nebrala, a tak nevím, jestli je to tak super. Nicméně v tu chvíli mi to tak skvělé nepřišlo.
Světla nesvítila, dráty čouhaly ze stropu. Ještěže mimořádně svítilo slunce, a tak poskytovalo dost světla, aby se člověk dokázal navigovat na druhý konec podchodu. Co už vidět nebylo, byl žlab na odvod vody uprostřed. V normálních podchodech na sobě má kovový kryt. Zde byl kryt vyvrácen, navíc značně narezlý – vhodné pořezat si nohu, chytit nějaké to TBC a podobně. Jak jsem nečekaně stoupl do cca 20 cm hluboké díry, svalil jsem se na zem. Div jsem si nezvrkl a nezlomil nohu. Ušpinil jsem si kalhoty a odřel kotník (žádné velké zranění, ale nepotěší). Skvěle. Pomalu jsem se dopajdal na konec podchodu a vylezl ven. Cesta do haly pro lístek a k vlaku už byla bezpečná. Kvůli zmíněnému defektu a problematické cestě skrz podchod moje počítání času nemělo smysl.
Ponaučení?
Kdybych byl přešel 4metrový úsek přes koleje, na kterých v rozmezí minimálně 15 minut nic nejelo, dorazil bych do vlaku mnohem dříve a bez zranění. Amplióny důrazným hlasem vyžadují cestu podchodem (pro „naši vlastní bezpečnost“), přičemž správce nádraží se o ně nestará – a naše bezpečnost je v nich ohrožena. Kdo to má v hlavě v pořádku, nemá problém rozhlédnout se před vstupem na koleje a případně počkat, než projede vlak. Osvědčení Op 16 přitom vůbec nepotřebuje. Možná jen pomalejší nebo nemohoucí lidé by měli raději užívat podchodů. Nicméně stav podchodů je takový, že bez baterky a možná horolezeckých postrojů s helmou je do nich neradno chodit. Nejspíš by hlášení na nádraží mělo hlásit: pro přístup na nádraží rozhodně nevyužívejte podchod – pro vaše vlastní bezpečí.
