VIDEO: Sex se psem!

O některých věcech by se mělo raději mlčet. Zkrátka „mlčeti zlato“. Na druhou stranu, co se stane, když se ty věci dostanou na veřejnost? Ať jsou sebenechutnější, lidi to bude zajímat. Je to součást lidské povahy. Zrovna dneska jsem se již poněkolikáté podivoval nad tím, co česká internetová média vypustila na denní světlo.

Kočky přivřené do okna, policie lákající obyvatele fetovat výpary z pálení mariuhany, kocour, který utekl veterináři před kastrací…
Ona vůbec internetová žurnalistika je vcelku pofidérní. Snad ještě více, než v novinách zde, vítězí titulky. Titulek je v mnoha případech zavádějící, nekoresponduje s obsahem článku, a někdy je bohužel informačně stejně hodnotný, jako následující dva odstavce „zprávy“.

Titulky prodávají. A tak mi omluvte tu nejapnost s mým titulkem. Zajímalo mě, jestli se zvýší počet čtenářů článku nad průměr, když do titulku hodím něco peprného. Typické upozornění, jež se česká internetová média naučila rychle používat (zvláště novinky.cz), tedy úvodní „VIDEO“, celému experimentu napomáhá. Ale můžeme to brát symbolicky – média jako hlídací pes demokracie s námi pěkně vyjebávají. Viz další kauza Reuters s fotomontáží (k níž bych se někdy rád dostal – jak může nadále Reuters platit za seriózní agenturu? Proč se od nich stále čerpá, když se několikrát zpronevěřili samotnému poslání žurnalistiky? Nepochopím).

Jen letmo jsem porovnával české servery se zahraničními. Novinky.cz a iDnes.cz mi vyšly jako vůbec nejhorší, protože jsou prošpikovány dvouodstavcovými články bez valné informační hodnoty. Ale ani ostatní servery nemají čím předčit zahraniční. Co se například délkou zpráv týče. Třeba porovnejte většinu článků na prachobyčejné CNN.com. Jsou delší, zajímavější, jdou více do hloubky. Mají zato třeba méně obrázků a doprovodné grafiky, ale to je dané tím, že CNN nebude primárně zaměřeno na internetovou žurnalistiku jako takovou. Ostatně i naše ČT24 má taktéž docela dobře dělané články na internetu.

Proč mluvím o televizi? V televizi to vše začalo. Platí pravidlo, že spot by neměl mít přes 2 minuty. Pak přestane diváka bavit, zhorší se vnímavost. To můžeme porovnat s československým zpravodajstvím před revolucí. Zprávy byly mnohem delší, upovídanější a v podstatě nudnější (což je relativní a záleží na zpracování).

Francouzský sociolog Pierre Bourdieu ve své knize „O televizi“ zmiňuje, že příchod televize a následného „diktátu peoplemetrů“ ovlivnil všechna média. Známe Železného koláče. Porovnával neporovnatelné (veřejnoprávní a soukromá média) ne zcela úplně vypovídající hodnotou – sledovaností. To do praxe přineslo omezení délky spotů i pořadů.
Bourdieu v této věci zmiňuje, že se stejné (marketingové) principy rychle přenesly i na papírová a rozhlasová média. Dobrý novinář se nepoměřuje popularitou, kvalitou jazyka a nápaditostí, ale čteností a citovaností svých článků. Což vyšachuje sebelepší novináře, kteří nepíšou o „populárních“ tématech.

A vliv peoplemetrů se nevyhnul ani médiím internetovým. Tam mi to však přijde zcestné. Na internetu je zdánlivě neomezeně prostoru. Pěkný nablýskaný vrčící server pojme tuny a tuny textu. Proč tedy síťová média této výhody nevyužívají?

Je tu jistě problém financí, ale většinu těchto médií provozují velké mediální domy, které si delší články dokážou zaplatit. Krize je jen bídná záminka. Řada z nich má možnost převzít články z papírové mutace (byť s prodlevou, avšak může je doplnit o pasáže vyškrtané editorem kvůli lámání).
Dle mě je hlavní důvod krátkosti a plytkostí internetových článků ten, že se předpokládá čtenářův nezájem (nebo nechuť) číst dlouhé články. Jako když je v televizi zpráva delší nad dvě minuty.

Což je úplný nesmysl. Zpráva se píše stylem (obrácené) pyramidy. Na začátku jsou nejdůležitější fakta, co nejstručněji. Čím čtenář postupuje dál a dál článkem, odstavec po odstavci, dozvídá se další detaily a kontext.
Tak tedy, proč články v internetových médiích nemůžou být dlouhé? Čtenář může přestat číst v půlce, když uzná za vhodné, že vše potřebné zná. Ostatně „čtenost“ a „dočtenost“ jsou dva rozdílné pojmy a u novin se sobě nerovnají.

Je mi smutno z toho, když vidím, že internetové mutace tiskových médií, které si dovolujeme nazývat „seriózními“, jsou prakticky bulvárem. Ano, internetová žurnalistika se stále ustavuje a později nejspíš dojde k jejímu zpoplatnění. Ale zisky z inzerce nemusí nutně vyvolat bulvarizaci. Je-li médium opravdu seriózní a poctivé, své čtenáře si najde. Kvalita článku se nedá poměřovat podle čtenosti (tou můžeme poměřovat maximálně kvalitu titulku), ale například podle diskuse pod ním. I když kvalita internetové diskuse je velice sporná.

Novinky.cz už delší čas vedou v závodu o co nejbulvárnější témata. Články dlouhé sotva několik souvětí, doplněné o nic neříkající ilustrační obrázek (například legendární nůž na máslo k rubrice krimi), kde titulek má větší hodnotu, než zbytek textu pod ním – to není děsivá noční můra, ale praxe. O to víc mě mrzí, že se tak bulvarizující server usadil na nejnavštěvovanější stránce v Česku.
Tedy na Seznamu.cz. Nevím, jestli se té ironii smát, nebo plakat.

Jsem tedy zvědav, jestli titulek donutí (nebo třeba odradí) čtenáře blogu kliknout a článek rozečíst.
Třeba našim médiím křivdím a jejich titulky i články jsou v pořádku, seriózní a jen já mám vysoké nároky v dnešní době spěchu, peněz a peoplemetrů. Koneckonců, i já na tu blbou čtenost koukám. Ale já můžu. Je to jen blog. :)