Čísla a fakta o uprchlických kvótách. Aneb co si v médiích nepřečtete

Evropská unie vymyslela “uprchlické kvóty”, kdy každá země musí přijmou určitý počet muslimů a Afričanů. Kdo takový požadavek nesplní, toho čeká nátlak a sankce. Jako teď Česko, Polsko a Maďarsko, které Brusel posílá k soudu, který je jedním z dalších kroků, které k tomu mají odolávající země skupiny V4 donutit… takhle nějak zní rozšířená verze, kterou přejala řada médií a hlavně významná část Čechů. Pravda je ale trochu jiná.

Zdá se totiž, že v diskusi o kvótách chybí, CO jsou kvóty, KDO o nich rozhodl a ČEHO měly docílit. A CO vlastně znamená soud, který Česko čeká.

Svatoplukovy pruty a kvóty jako nouzové řešení

Když přišla uprchlická krize, ale byla jí silně zasažena, potřebovaly evropské státy přijít s rychlým řešením situace. Řecko a další státy nezvládaly náhlý příval uprchlíků - pamatujeme, jak "padala" jedna hranice za druhou. Situaci nezvládlo Řecko, po něm Makedonie, pak Srbsko, stejně tak Chorvatsko i Maďarsko. Žádný plot dlouho nevydržel, dal se obejít nebo prorazit. Němci tehdy dost z nouze provedli akt, který je jim dodnes vyčítán - rozhodli se situaci vzít do svých rukou, přijmout co nejvíc lidí a ti tak neuvízli někde mezi Řeckem a Německem (tedy i u nás), ale byli nakonec relokováni do Německa a situaci se povedlo dostat pod jistý stupeň kontroly. Kromě Maďarska se ale největší obětí staly Řecko a Itálie. Země na samém okraji Evropy, osamocené v boji proti fenoménu, vůči němuž se jen těžko brání. Jak se chcete bránit proti někomu, kdo potřebuje pomoc a sám utíká před nebezpečím?

Evropa, tedy Evropská unie, vytvořila různé mechanismy pro to, aby si státy v nouzi pomohly. Je to jako to, co  známe z pověsti o Velké Moravě a knížeti Svatoplukovi. Národy jsou jako pruty. Když pruty drží u sebe, nikdo je nezlomí, jakmile jsou osamoceny, prasknou jako nic. Proto když jedné zemi hrozí katastrofa, ostatní jí pomůžou. Je celkem běžné, že když třeba v Portugalsku vypukne požár, který místní jen těžko zvládají, Francouzi vyšlou vlastní požárníky, Italové hasičská letadla a Češi třeba vybavení pro lidi bez přístřeší. Když držíme pospolu, nic nás nezlomí.

Podobný přístup užila Evropská unie během migrační krize. Řecko a Itálie byly zavaleny lidmi, Evropa sice vyslala pracovníky a pohraničníky (zpočátku dost pomalu a ne zrovna v hojném počtu), ale to nestačilo. Rychle se začala zřizovat posílená pohraniční stráž i zvláštní námořní mise spolu s NATO. Mimo to se z nouze rozhodlo, že bychom nejvíc pomohli Řekům a Italům tím, že část lidí z těchto zemí přemístíme do ostatních. Je rozdíl, když se dvě země musí postarat o 160 tisíc lidí, než když se o stejný počet stará 28. A tak vznikly kvóty. Nutno podotknout, že proti kvótám se v Radě EU postavili zástupci Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska, Finsko se zdrželo (info o hlasování zde). Pokud bychom chtěli měřit státy podle hlasování jejich europoslanců (což je ale trochu sporný postup, protože poslanci hlasují spíš podle své frakce), většinově proti kvótam hlasovali europoslanci z Británie, Polska, Česka a Maďarska.

Do toho navíc přišla sice sporná, ale zato jasně účinná, dohoda s Tureckem. Turecko si vzalo lidi, kteří nemají na pobyt v Evropě nárok (protože třeba nejsou uprchlíci před válkou), za ně Evropa dočasně přijme ty, kteří utíkají před válečným neštěstím a Turecku dá finanční prostředky, aby se o zbylé postaralo (šlo zhruba o 3 miliardy eur). Nebyly to ploty co přineslo zlom v migrační krizi, byla to právě tato dohoda, která srazila počet příchozích o až 97 procent oproti nejkritičtějšímu období.

Evropská komise

Druhým krokem měly být povinné kvóty. Ty se dohodly “v Bruselu”. Cokoliv se totiž v Bruselu dohodne, musí projít kolečkem mezi Evropskou komisí (zjednodušeně jde o jakousi vládu složenou ze zástupců vybraných přímo voleným Evropským parlamentem a volenými hlavami národních států), přímo voleným Evropským parlamentem a zmíněnou Radou Evropské unie (jde o zástupce volených vlád národních států). Tj. nerozhodují nikým nevolení úředníci, ale významné slovo tu mají jak přímo volení poslanci, tak zástupci členských států. Dohodlo se, že ostatních 26 zemí pomůže Řecku a Itálii tím, že si přerozdělí 160 tisíc lidí, kteří prchají před válkou. To, co se málo ví, je, že nejde o všechny lidi, kteří dopluli či jinak doputovali do postižených zemí. Ale že se mají přerozdělit jen ti, kteří prchají před válkou a má jim být poskytnuta ochrana.

Například Nigerijci nemají z drtivé většiny případů na azyl v EU nárok a kvóty se jich vůbec netýkají. Kvóty se dokonce již netýkají ani Afghánců či Iráčanů.

Koho se týkají kvóty?

Nejsou to z velké části Afričané, jak se obvykle objevuje na fotografiích v médiích. Ale kvóty se týkají především Syřanů, v jejichž vlasti nadále zuří občanská válka přiživována světovými velmocemi. Například četní Nigerijci, kteří nyní často připlouvají k evropským břehům, nemají z drtivé většiny případů na azyl v EU nárok a kvóty se jich vůbec netýkají. Kvóty se dokonce již netýkají ani Afghánců či Iráčanů, Irák z nich byl vyřazen letos v červenci. Do září 2017 se kvóty týkaly lidí prchajících ze Sýrie, Eritrey, Baham, Bhútánu, Kataru, Spojených Arabských Emirátů a Jemenu (zdroj).

EASO

Komise se zavázala, že jakmile by jiné zemi hrozila podobná krize jako Řecku a Itálii, stejným způsobem se pokusí pomoci i jí. Třeba Polsku. Poláci se například obávají, že kdyby Rusové opět vojensky zatlačili na Ukrajině, může se Polsko potýkat se silným přílivem uprchlíků z Ukrajiny. A mimochodem - i uprchlíky z Ukrajiny jeho představitelé využívají v argumentaci, proč nechtějí nikoho přijímat z Řecka a Itálie.

Kvóty byly přijaty v roce 2015 a skončily letos v září. Ano, je po kvótách. Systém skončil a patrně již nebude obnoven. To navzdory tomu, že Evropská komise i Evropský parlament stojí o zřízení automatického stálého mechanismu pro relokaci uprchlíků ve chvíli, kdy se Evropská unie stane jejich "terčem" a země na periferii EU nebudou příval příchozích zvládat. Jenže Rada Evropské unie (již zmínění zástupci volených vlád národních států) rozhodla, že o příštím mechanismu či systému bude hlasovat jednohlasně. Zkrátka, že kdyby 27 států chtělo povinné kvóty a Češi byli proti, tak tento systém neprojde (zdroj). V úterý se proti kvótám znovu postavil předseda Evropské rady Donald Tusk. Jednání o dalším vývoji ale i tak budou tvrdá. Protože krize nezmizí tím, že budeme dělat, že ji nevidíme.

Brusel žaluje Česko. Co to znamená? Ne tak mnoho

Co ale ten soud? Již minulý týden se objevila zpráva, že Brusel posílá Česko (a s ním Polsko a Maďarsko k soudu) za to, že nepřijalo požadovaných za 1591 lidí v rámci kvót. Pravda je taková, že ze 160 tisíc lidí se v rámci kvót podařilo přemístit 32 tisíc (k 6. prosinci 2017 - zdroj). Což bylo dáno dílem i tím, že příchozích migrantů ubylo. Sama Evropská komise limit snížila na 100 tisíc. (Pro doplnění: Letos na jih Evropy dorazilo 160 tisíc lidí, ale například z těch 117 tisíc v Itálii se kvóty týkají minima - protože většinou jde o lidi z afrických zemích; zdroj).

Ne všechny země ale na relokacích participovaly. Nejen Poláci a Maďaři, kteří nepřijali nikoho, ale také třeba Rakušané a Slováci přijali jen mizivý počet lidí (dokonce méně, než Česko).

EASO

Rakušané se holedbají tím, že přijali neuvěřitelných 90 tisíc lidí mimo kvóty (podobně Česko přijalo desítky iráckých křesťanů mimo kvóty, než ministerstvo tento projekt zablokovalo) a proto jejich 19 přesídlených lidí v rámci kvót považují za dostatečné. Ale stejně tak Slovensko přijalo jen pár lidí a terčem žaloby není. Podobně jako Rakušané totiž měli dost důvtipu a nabízeli další místa pro přesídlení, jen si nevybrali, koho by chtěli přesídlit. Vyhnuli se ostudě, vlk se nažral a koza zůstala celá. To Češi nedokázali. I když k Italům a Řekům už to tak hezké nebylo, natož k lidem prchajícím před válkou.

Není to jen Česko, Brusel vede spor i třeba s Německem a Francií. Celkem takových sporů nyní proti různým evropským zemím běží zhruba 2600, žalob přes 150.

Všechno média šílela, když Komise “poslala” Česko k soudu. Nebylo by to takové haló, kdyby lidé věděli, že jen vůči Česku se takových sporů vede sto. Proč? Evropská komise hlídá to, jestli všechny evropské země hrají fér a podle pravidel. A na základě smluv musí země upozornit, a když ty nepřijdou s nápravou, pošle je k Nejvyššímu evropskému soudu. A to dělá bez výjimky. Není to jen Česko, Brusel vede spor i s Německem a Francií ve prospěch Česka - kvůli tomu, že chtěly vytěsnit české řidiče kamionů ze země zavedením minimální mzdy. Celkem takových sporů nyní proti různým evropským zemím běží zhruba 2600, z toho přes 150 žalob (vůči samotnému Česku šest).

Nešťastné řešení nešťastné krize

Co si z toho všeho odnést? Kvóty mají jasný důvod a byly prozatímním řešením ve chvíli kulminace krize. Netýkají se ekonomických migrantů z Afriky, jak si většina lidí myslí, ale opravdových uprchlíků z konkrétních zemí (jejichž počet se navíc snižuje). Evropská unie jako jediný aktér byla schopna utlumit migrační krizi pomocí poněkud sporné smlouvy s Tureckem (a dalšími kroky - například tlakem na návraty migrantů a vyšší ochranou hranic) ve chvíli, kdy to samotné státy nezvládaly. Kvóty skončily a nové se podle dosavadní dohody patrně neobnoví. Žaloba na Česko není ojedinělá, ale standardním postupem, ke kterému musí Evropská komise jako strážkyně dodržování evropských smluv a pravidel přistoupit. Situace to není šťastná, ale rozhodně není tak kritická, jak to někdy z internetu nebo médií vypadá. Evropa přesto nyní bude diskutovat, jak řešit případy, kdy vypukne krize a jednotlivé země nebudou zvládat příval migrantů. Ať už přijdou z jakékoliv země a jakéhokoliv směru. Možná by bylo zajímavé se zamyslet, jak bychom se jako Češi stavěli ke kvótám, kdyby podobná vlna zasáhla nás a ostatní země by nám nechtěly pomoct. Ale taková kdyby do diskuse nepatří.

Pozn.: V článku jsem se chtěl primárně věnovat systému kvót. Přímo se proto nezaměřuji na otázku obecné pomoci lidem prchajícím před válkou či jiným nebezpečím, nebo aktuálním informacím, že spolupráce Itálie a EU s Libyí patrně napomáhá k nelegálnímu obchodu s lidmi.

Do budoucna bych se rád zde na blogu věnoval obecně evropské tématice a trochu tak přispěl k české diskusi o Evropské unii.