Slovo souložit kdysi znamenalo doslova „sdílet lože“. Ve staré literatuře najdeme věty typu „Bratr souložil se svou sestrou.“. Slova se časem mění, jejich význam se posouvá, vzniká nový, zaniká starý a podobně. Je to normální. I přes to mi přijde škoda, že pár slov ztratilo po dobu několika let svůj význam.
Podívejte se třeba na fejsbůk. Ten měří vaši „zkušenost“ s ním mimo jiné i podle počtu „přátel“.
Jsou to ale opravdu přátelé? Leckterý uživatel či uživatelka má 100, 200 i 300 přátel. Najdou se tací, kteří mají přes tisíc přátel, u celebrit a politiků jdou čísla ještě výš.
Kdo z nás má ale opravdu 100 přátel? Nikdo. To není možné.
Pro mě slovo „přítel“ vždy znamenalo označení pro někoho, s kým se nejen bavím, ale rozumím si s ním, řeknu mu leccos důvěrnějšího a zajdu za ním pro radu.
Tohle fejsbůk ignoruje. Všichni jsou přátelé. Přítel je vaše sestra, váš bývalý spolužák, třídní učitelka i Zdeněk Škromach.
Přátel máme v životě pár. Obvykle jsou na celý život, jentak se jich nezbavíme a ani nechceme. Jsou jistou alternativou rodiny. To, co označuje fejsbůk, osobně nazývám „známými“ (v případě Zdeňka Škromacha ani to ne). Proč se překladatelé vrhli k tak radikálnímu kroku? Nemají snad cit pro češtinu? Já zase nemám cit pro nuance v rozdílech slov anglických, takže nevím, jestli je ekvivalentem slova friends (z originálního fejsbůku) přesně přátelé, nebo spíše známí. Situace bude asi podobná, jako v češtině.
Plurál přátelé si ještě drží svůj význam, pro skupinu lidí, se kterými se bavíme (trochu víc, než se známými). Avšak slova přítel a přítelkyně svůj bohužel těžko nahraditelný význam ztratily.
Když řeknu „byl jsem někde s přítelem“, tak se na mě sesype hromada vyděšených očí.
„Hele, von je buzík!“
„Ale houby s octem,“ odvětil bych. Přítel je přeci ten člověk, kterému velice důvěřuji, on mně. A zdaleka v tom nemusí být nic víc, nebo spíše nic méně, než hluboké přátelství.
Bude to znít pedantsky, ale já dělím lidi na „od vidění“, známé, kamarády a přátele. S těmi „od vidění“ se maximálně pozdravím, se známými prohodím pár vět. S kamarády někam zajdu, pokecám, pobavím se. No a s přáteli… s těmi se už zabřednu do hlubokých a vážných rozhovorů. To jsou ti, jimž lze důvěřovat.
Nemám sice život takto nalinkovaný, skutečnost se totiž neřídí tabulkami – je trochu vrtošivá a jen by to rozharašila. Starý význam slova „přítel“ a „přítelkyně“ mi však chybí. Lidi za vším vidí sprosťárny… a tím směrem se ubírají snad všechna slova (slovo „šukat“ taky v minulosti znamenalo úplně něco jiného než dnes… i když vnější podobnost by tu byla).
Kam to půjde dál? Co se stane se slovy jako láska, nahradí slovo sex? Kdoví. Já se snažím si význam slov přítel a přítelkyně udržet. Ale holt, někdy to nejde a přijde na řadu podřadnější kamarád a nedůstojný známý.
