Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čech nebo Evropan?

20. 03. 2010 15:10:20
Tuhle jsem měl možnost odpovídat v jedné netypické anketě, prováděné formou hry. Ta hra spočívala v tom, že se místnost rozdělila vpůli imaginární osou. Prostor od osy vpravo byl určen pro odpověď „ne“, prostor vlevo pro „ano“. Pak se položila otázka a lidé si stoupali relativně od osy podle jejich uvážení. Kdo se nalepil vpravo na zeď, vyjadřoval radikální NE. Kdo se motal okolo osy, buď nevěděl, anebo se jen mírně klonil na jednu stranu.

Byla to vcelku zajímavá podívaná. Padla řada záludných otázek. Máte rádi Václava Klause? Chtěli byste bydlet v domě s Araby? Jste pro registrovaná partnerství? K tomu i řada dalších veskrze osobních.

Jedna otázka mě však zaujala více než jiné.
„Připadáte si víc jako Čech nebo jako Evropan?“

Už jen ten základní nesmysl mě trknul – cožpak Češi nejsou Evropané? To je jako položit Číňanovi otázku, jestli je víc Číňan nebo Asiat! Asi by vykulil oči a netušil, co má odpovědět.
Samozřejmě jsem věděl, jak byla otázka zamýšlena. Správný výraz by byl asi euroobčan, ne Evropan.
A i přesto – cožpak člověk ztotožněný s EU nemůže být Čech? A naopak Čech se nesmí cítit jako občan EU?
To jsou mi novinky na tom světě. Navíc jsem se podivil, kolik lidí poklusem běželo do prostoru „Evropana“. Sám jsem byl na rozpacích. Však jsem Evropan, Evropu mám rád, ale jsem taky Čech a Česko mám taky rád. Nakonec jsem ostentativně zalezl do „české“ části místnosti. Tam nás bylo pouze pár.

Tohle černobílé vidění světa je mi proti srsti. Vytváří se skoro všude. Jednou jsou to „komunisti-nekomunisti“, jindy „modří-oranžoví“ a tady jde o stav „Evropané-antievropané“.
Třesky plesky, Evropan je jen zobecňující pojem. Nijak se nevylučuje být člen jednoho národa a zároveň Evropan, chcete-li, tak euroobčan.
Ani se pak nedivím, že leckdo je proti EU, když se tahle blbina lidem vtlouká do hlavy. „Ty jsi Čech, nesmíš být Evropan.“
Blbost!

Já to vidím stejně, jako jeden můj dobrý kamarád.
Když jsem v Evropě, například ve Francii. Tak je pro mě ta Paříž i Seina cizí. Nerozumím jim. Jazykem ani myšlením. Ale když se ocitnu, dejme tomu, v Pekingu, tak je to úplná odlišnost.
Všechno je jiné. V jazyku lidí nepoznáte základy slov, tradiční posunky nefungují a leccos si vykládají jinak. Vysvětlovat Číňanovi (chudák Číňan, pořád si ho tady půjčuju, budu ho muset vzít na naše dobré pivo) kde je Česko a že tu bylo kdysi nějaké Československo, dodat že vše bylo velké asi jako jeden jejich okres... to by bylo moc složité.
To jsem pak Evropan. Ono nakonec mezi turisty v takové zemi potkat třeba Brita či Němce není k zahození. Anebo rovnou Poláka. To je najednou radosti. Pár slov si rozumíte (však jich je plno na společném latinském základu) a zbytek dohádáte rukama a nohama. Rozhodně lépe, než s čínskou recepční v hotelu – pokud tedy neumí anglicky.
Při návratu z tak daleké ciziny člověka potěší i letištní dráha v té Paříži. Vše se to tváří nějak povědomě. Pak je Paříž víc „doma“, než Peking.

Završil bych to dvěma moudrými a pravdivými citáty.

Chceme-li být národní, musíme být mezinárodní.
T. Baťa

Mezinárodnost? Nebudeme vykládat, co již opakováno do omrzení, že mezinárodnost není beznárodnost a protinárodnost.
T. G. Masaryk

Autor: Petr Štěpán | sobota 20.3.2010 15:10 | karma článku: 12.81 | přečteno: 929x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 109 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 17.77 | Přečteno: 559 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 4.29 | Přečteno: 76 | Diskuse

Jiří Hermánek

Statisíce podpíraču? Tak to je pěkně na draka...

Moji ctění kolegové Turner a Vlk, každý svým osobitým způsobem, ztvárnili svůj názor na tu kreaturu, co sedí, jako žába na prameni, na Hradě a nehodlá tam vpustit žádného pravdoláskovce. To je tedy ale opravdu smutné.

23.6.2017 v 14:30 | Karma článku: 26.21 | Přečteno: 599 | Diskuse

Pavel Chalupský

Logika, Duše, Intuice.

Tak je tu máme krásně seřazené. Každá z nich představuje část nás samých. Jsou naší podstatou. O Logice jsem se kdysi učil, o Duši a Intuici ani muk. Tak se zkusím zamyslet.

23.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2138
Student Univerzity Karlovy


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.